Vozka
1377,1 m n. m.
Ze severní části hlavního hřebene hrubého Jeseníku vybíhá několik rozsoch z nichž nejmohutnější je rozsocha Vozky (1377,1 m n.m.), na jejímž vrcholu stojí 12 m vysoká skála ze staurolitického svoru. Tvoří významnou krajinnou dominantu a celá skupina skal zaujímá plochu 80 x 120 m. Skaliska jsou protkána křemennými žílami, které útvar zpevňují. V jednom z dolních stupňů je asi 3,5 m dlouhá jeskyně, vzniklá selektivním zvětráváním. Severně od vrcholu se nachází větší vrchovištní rašeliniště o rozloze 55 ha. To svými vodami působí podmáčení půd v oblasti Jeleního potoka i Hučivé Desné a vedle nebezpečí svahových sesuvů podmiňuje tvorbu hlubokých a dlouhých mur. Další cenná vrchovištní rašeliniště (svahová i hřebenová) se nacházejí v oblasti Trojmezí s typickými rostlinnými druhy.
Rašeliniště mají velký význam vodohospodářský a přírodovědecký. Po tisíciletí zachovávají zbytky rostlin včetně jejich pylu a umožňují tak zjistit zastoupení vegetace nejvyšších poloh v jednotlivých údobích od doby poledové. Z výsledků pylových analýz vyplývá, že nejvyšší vrcholy Hrubého Jeseníku nebyly porostlé lesem a že kosodřevina není původní dřevinou. Rašeliniště se nacházejí v nadmořských výškách od 1100 do 1350 m n.m. a vznikla na základě nepropustného podloží keprnické ruly, vysokého ročního úhrnu srážek (1100 – 1200 mm) a průměrné roční teploty, která se pohybuje okolo 2,2° C. Nízká roční teplota omezuje odpar vydatných srážek, což umožňuje tvoření ideálních podmínek pro ukládání bažinatých zbytků rostlin.
Název tomuto vrcholu dal vzhled jeho skal, které ze západní či severní strany připomínají koně zapřažené do vozu. Už původní němečtí obyvatelé dali této skále název Fuhrmannstein. A také v jejich bájích se dochoval původ tohoto názvu.
Legenda hovoří o formanovi, který dostal za úkol převézt přes jesenický hřbet vůz plný chleba a pomoci tak hladovějícím obyvatelům na severní straně pohoří. Povoz mu však při překonávání vrcholových partií Jeseníků uvízl ve sněhu a bahně a nebylo možno s ním jet dopředu ani dozadu. V bezvýchodné situaci se vozkovi zjevil čert a poradil mu, ať podkládá pod kola vozu bochníky chleba. Rada se ukázala jako velmi účinná, vozka sypal jeden bochník za druhým a koně s vozem letěli po chlebem dlážděné cestě jako o závod. Tu však přišla strašná bouře, kterou nikdo předtím nepamatoval. Proudy deště, sníh, hromy, blesky, vichřice… Po jejím utišení se na jesenických kopcích objevilo nové skalisko – má dodnes podobu naloženého povozu taženého koňmi s vozkou na kozlíku...
Vozka
1377,1 m n. m.
Ze severní části hlavního hřebene hrubého Jeseníku vybíhá několik rozsoch z nichž nejmohutnější je rozsocha Vozky (1377,1 m n.m.), na jejímž vrcholu stojí 12 m vysoká skála ze staurolitického svoru. Tvoří významnou krajinnou dominantu a celá skupina skal zaujímá plochu 80 x 120 m. Skaliska jsou protkána křemennými žílami, které útvar zpevňují. V jednom z dolních stupňů je asi 3,5 m dlouhá jeskyně, vzniklá selektivním zvětráváním. Severně od vrcholu se nachází větší vrchovištní rašeliniště o rozloze 55 ha. To svými vodami působí podmáčení půd v oblasti Jeleního potoka i Hučivé Desné a vedle nebezpečí svahových sesuvů podmiňuje tvorbu hlubokých a dlouhých mur. Další cenná vrchovištní rašeliniště (svahová i hřebenová) se nacházejí v oblasti Trojmezí s typickými rostlinnými druhy.
Rašeliniště mají velký význam vodohospodářský a přírodovědecký. Po tisíciletí zachovávají zbytky rostlin včetně jejich pylu a umožňují tak zjistit zastoupení vegetace nejvyšších poloh v jednotlivých údobích od doby poledové. Z výsledků pylových analýz vyplývá, že nejvyšší vrcholy Hrubého Jeseníku nebyly porostlé lesem a že kosodřevina není původní dřevinou. Rašeliniště se nacházejí v nadmořských výškách od 1100 do 1350 m n.m. a vznikla na základě nepropustného podloží keprnické ruly, vysokého ročního úhrnu srážek (1100 – 1200 mm) a průměrné roční teploty, která se pohybuje okolo 2,2° C. Nízká roční teplota omezuje odpar vydatných srážek, což umožňuje tvoření ideálních podmínek pro ukládání bažinatých zbytků rostlin.
Název tomuto vrcholu dal vzhled jeho skal, které ze západní či severní strany připomínají koně zapřažené do vozu. Už původní němečtí obyvatelé dali této skále název Fuhrmannstein. A také v jejich bájích se dochoval původ tohoto názvu.
Legenda hovoří o formanovi, který dostal za úkol převézt přes jesenický hřbet vůz plný chleba a pomoci tak hladovějícím obyvatelům na severní straně pohoří. Povoz mu však při překonávání vrcholových partií Jeseníků uvízl ve sněhu a bahně a nebylo možno s ním jet dopředu ani dozadu. V bezvýchodné situaci se vozkovi zjevil čert a poradil mu, ať podkládá pod kola vozu bochníky chleba. Rada se ukázala jako velmi účinná, vozka sypal jeden bochník za druhým a koně s vozem letěli po chlebem dlážděné cestě jako o závod. Tu však přišla strašná bouře, kterou nikdo předtím nepamatoval. Proudy deště, sníh, hromy, blesky, vichřice… Po jejím utišení se na jesenických kopcích objevilo nové skalisko – má dodnes podobu naloženého povozu taženého koňmi s vozkou na kozlíku...